ale naše...
A co se na ni (občas) vejde lidí! :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Mlhy, jmelí i kapka toho sněhu
Olivy už si trůní ve skleníku, těsta jsou připravená v lednici, všude kolem to bliká a svítí... klasický předvánoční čas, ale takový ten př...
-
Ze záhonu na mě vykoukly květy čemeřice. Radost, jako bych vyhrála milion. Stejně jako když se zbarví nebe a já ho stihnu vyfotit dřív, ne...
-
Asi tak. Hodně toho bylo. To abych se z toho přechodu z léta do plískanic (i z toho druhého) nezbláznila :)
-
Jestli se chci někdy někam vrátit, pak je to tohle místo. Víkend strávený uprostřed ovocného sadu, kde ne lišky, ale ovečky dávají dobrou no...











Taky doma preferujeme to rčení, že je sice malá, ale naše. To je podle mě to nejdůležitější. (Kromě toho vy máte tu zahradu oproti té naší fakt ještě docela velkou). Holt jsme se smířili s tím, že tam třeba nebudeme mít zahradní altány a nějaké velké stavby. Ale máme tam pár vertikálních záhonů, takže aspoň ta domácí zelenina a bylinky jsou. :)
OdpovědětVymazat