Už má uši, hurá! Můj "projekt" začíná mít snad všechno, co by měl mít. Zbývají vlasy, sama jsem zvědavá, jakou frizúru jí vymyslím. A pak už jen doladit a šup s ní do pece!
Čas letí jako bláznivý, jak zpívá božský Kája. Sousedům ujídám jablka, kdykoliv jdu kolem Číbru, šolichám na zahradě, venčím mamce Bertíka (leží s chřipkou a naštěstí negativním testem na covid), a když se poštěstí, cestou z práce sleduju na obloze podívanou, že se tají dech.
A večer, když nemůžu spát, protože záda, žiju z těch malých velkých věcí, které život přináší.
Doufám, že dnešní magnetická rezonance, na které jsem ráno byla, posune tuhle "věc" k lepším zítřkům...
