To nezpívám já...

" To nezpívám já, ale květy které jsem spatřil. To se nesměju já, ale víno které jsem vypil. To nepláču já, ale láska kterou jsem ztratil."

Jacques Prevért

Doufám...

Chybí mi slunce, teplo, otevřené kavárny, obchody a dveře na terasu. Snažím se jezdit do práce pokaždé jinou cestou, přepínat koronavirové zprávy a statistiky, zaměstnávat hlavu i ruce... ale jde to ztuha jako už dlouho ne.

Jeden příjemný únik ale přece jen mám, můj skleníkový sen se začíná pomalu realizovat :) Odstranili jsme tuny kytu, zachránili pár skleněných výplní a konstrukci přesunuli k nám na zahradu. Teď by měla přijít na řadu podezdívka a všechny ty práce, na které se těším - od broušení po natírání, nové výplně, dlažbu... tak teď už jen to teplejší jaro a normálnější život.

Coming soon, doufám...

Po kouskách

Jde to pomalu, ale jistě. Ale kousek po kousku a všechno bude :)

Zatím se těším z těšení.  

A z maličkostí, které teď jaro nabízí na každém kroku...