středa 9. října 2019

Ukládám si sem...











...Toničku, jak dospává protoulané léto,
malého Káju, lásku jedenapůlroční,
narozeninovou kytici, která pořád "drží" a dělá mi radost, 
chuť na dýňovou polévku, na novou výšivku, 
svoje tajnosti, chmury, obavy... 
Sebe si ukládám.
Abych nezapomněla.
Abych měla jasno...
v

6 komentářů:

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

A zase měsíc fuč

Nejradši mířím z práce rovnou domů a v domácích hadrech si to užívám doma. Teda alespoň ty poslední dny, kdy ve mně věčná tma a pohled na ho...

  • Lednové resumé
    Ze záhonu na mě vykoukly květy čemeřice. Radost, jako bych vyhrála milion.  Stejně jako když  se zbarví nebe a já ho stihnu vyfotit dřív, ne...
  • 4úhly
    Jestli se chci někdy někam vrátit, pak je to tohle místo. Víkend strávený uprostřed ovocného sadu, kde ne lišky, ale ovečky dávají dobrou no...
  • Podzim všude...
    Asi tak. Hodně toho bylo. To abych se z toho přechodu z léta do plískanic (i z toho druhého) nezbláznila :)