Madeira I.

S batohem na zádech, východním i západním pobřežím, vysoko v horách i dole ve vlnách Atlantiku. Občas náročně, občas nebezpečně, kolem levád i skrz desítky tunelů, přírodou, kde se tají dech a s výhledy, které stojí za všechnu tu dřinu.

Ještě pořád jsem tam, pořád se mi nechce zpátky, v hlavě lezu do kopců a z kopců, máchám se pod vodopády i v oceánu. Foťák mám zahlcený fotkami kalokvětů, hortenzií a monster, které si bují v kopcích a podél cest, Atlantikem, který jsme pozorovali pokaždé z jiné strany i horami, které dají člověku sice pořádně zabrat, ale pak ho odmění pocitem, který "se nedá vyprávět, ale musí se zažít".

A tak si sem teď postupně všechnu tu krásu uložím. A bude toho hodně, varuju předem. Vybrat z toho všeho "jen něco" mi totiž v tuhle chvíli přijde jako nadlidský výkon.

Boca da Encumeada 1 008 m.n. -  Levada do Norte - Levada da Serra

Mi lu ju

ten náš kvetoucí pidi kousek země…

 

Je vedro...

...takže to jde všechno hóóódně ztuha. Děti to vyřešily po svém, my zatím pokračujeme v pracovním režimu a doháníme resty. Ale už brzy se taky odměníme. Těším se, moc!

P.S.: Možná bych si mohla utřít palubní desku :)

 

Machov 22

Jen louky, lesy, skály... a my.

I letos.

A za rok znova.

A pak znova.

A znova…

♥

 

Tak pustí

někdo už konečně tu telku!??