Mažu (se s tím)

Cukroví je hotové. Cukroví chutná. Cukroví mizí. Týden do Vánoc a minimálně třetina už je fuč. Musím ale souhlasit - nejlepší je prostě vždycky, když se "ještě nemá  jíst" :)

Než to vypukne

Čas nejen o adventu, i když o věcech spojených s Vánocemi je to teď asi nejvíc. Jsem ráda, že mezi prací, domácností, Michalovým žlučníkem a mamky zlomenou rukou, stíhám i malé radosti. Něhy Báry Polákové a následný svařáček s kamarády k nim určitě patří..

Listopadový

Moje "happy moments" z posledních dnů...

Látka Marimekko, kterou se mi podařilo sehnat. Bude z ní nové stínidlo na lampu i polštáře do obýváku, těším se moc.

Sobotních 22 kilometrů v Krkonoších, z Harrachova přes Voseckou boudu na Dvoračky a zpět.

Setkání s Renčou, klasické domácí povinnosti, odpoledně-večerní výšlap s Nikolou, který jsme si osladily ve Smiřické cukrárně a cestou zpátky obdivovaly západ slunce nad Labem. 

Teď už je venku bílo a všechno nabralo zase jiný nádech. Asi bych měla vyndat másla z mražáku a pomalu začít připravovat těsta na cukroví :)