Zas o kousek dál...

Na zahradě zase všechno o kus povyrostlo, rozrostl se i náš nový plot a do objemu kocour Max :)
Přijeli mladý, vařilo se na přání, hodně povídalo a ponocovalo. 
Udělala jsem zase pár stehů na výšivce a v podvečer se vydávala na svou pravidelnou šestikilometrovou trasu. 
Přišel čas konvalinek a kopretin.
A v práci už nemusím sedět v roušce!

Deky a řízky s sebou!

Stejný cíl, stejná trasa, les plný pomněnek a batohy plné zásob. Dospělí zůstávají, starší děti dávno prchly, mladší překvapují a stále sdílí tuhle tradici s nadšením. A my jsme za to rádi.

Náš každoroční májový piknik pod Kunětickou horou. Letos... pokolikáté že už?

(Nejen) zahradní radosti

Natíráme, řežeme, vrtáme a znovu natíráme... a pomalým, ale jistým krokem se blížíme k cíli (Michal). Taky uklízíme, vaříme, sázíme a odbíháme něco podat nebo podržet (já). A pak toho máme dost a jdeme se projít kolem Labe. Nebo si dáme skleničku. Společně :)
Malé radosti běžných dnů...

A k nim přibyla dnešní ráno od dětí ještě jedna obrovská a voňavá ♥