čtvrtek 22. října 2020

Ty dny...























Home office, lockdown a všude ten věčně probíraný virus.
Zvláštní pocity, které od sebe odháním, snad i trochu strachu už bych našla.
A pak to příjemné, co pomáhá... a čeho je naštěstí pořád dost. 
Ježíši já bych dnes filozofovala.
Jdu radši něco dělat. 


čtvrtek 8. října 2020

Říjnový
























Už má uši, hurá! Můj "projekt" začíná mít snad všechno, co by měl mít. Zbývají vlasy, sama jsem zvědavá, jakou frizúru jí vymyslím. A pak už jen doladit a šup s ní do pece! 

Čas letí jako bláznivý, jak zpívá božský Kája. Sousedům ujídám jablka, kdykoliv jdu kolem Číbru, šolichám na zahradě, venčím mamce Bertíka (leží s chřipkou a naštěstí negativním testem na covid), a když se poštěstí, cestou z práce sleduju na obloze podívanou, že se tají dech.
A večer, když nemůžu spát, protože záda, žiju z těch malých velkých věcí, které život přináší. 
Doufám, že dnešní magnetická rezonance, na které jsem ráno byla, posune tuhle "věc" k lepším zítřkům...

Podkrkonoší, mravenci a bledule

Mraky mravenišť, mraky bledulí a mraky nad hlavou.  Z Mostku na Zvičinu a zpátky do Bílé Třemešné. A  celou cestu Krkonoše jako na dlani...