Čtrnáct dnů v devět tisíc kilometrů vzdálené zemi, kde nic není nemožné, lidé se usmívají a i přes klasický asijský ruch a blázinec (a mnohem těžší životní podmínky) jsou milí, klidní a přátelští. Procestovali jsme několik míst Severního Vietnamu, z Hanoje směrem na jih k deštnému pralesu i rýžovým políčkům, prošli pagody a Buddhistické temply, zamířili k Pacifiku, kde se z moře tyčí mogoty a vápencové tunely, a asi ty nejdobrodružnější chvíle strávili v podhůří města Sapa, odkud jsme vyrazili na dvoudenní cestu do výšek a zdolali nejvyšší horu Indočíny.
Pokusím se zachytit alespoň z části tenhle asijský svět, který jsme navštívili poprvé a který je tak jiný od toho našeho, i když ve finále v něm lidé žijí a řeší stejné starosti a radosti jako u nás.
Hanoj
Citadela Thang Long, želví jezero Hoan Kiem, Chrám literatury.
A každodenní život a chaos Hanoje...
