sobota 20. ledna 2018

Pro Tebe, mami...

Přeju Ti krásné narozeniny!
A děkuju. Za všechno....




Chytil jsem bludičku v rákosí,
lehce ji ruka má stihla.
Tančila po kapkách za rosy,
při tom jí sukénka zplihla.

Dal jsem ji do staré lucerny,
již slouha nosíval v pasu.
Byla jak hvězdička na černi, 
když obloha skryla svou krásu.

Tanči si za sklem, zajatá,
tanči si, plaménku dlouhý!
V ten ráz je lucerna ze zlata,
a básník z pouhého slouhy.

S lucernou vidí teď na hvězdy
a ve tmě rozezná růže.
V noci, když prochází podjezdy,
se stíny hovořit může.

Pod cihlou myška hlídá tu
k tajemným světům bránu.
Rychle mu otvírá komnatu,
klaníc se mu jak pánu.

A slouha - je to básník teď -
vejde, tak uvítán tu.
A žasne, je to sklo či led?
Ne, vše je z diamantů.

A krásné panny s vrkoči,
v čelence rubín, topas,
když spatří ho, hned vyskočí
a klaní se mu po pás.

A nejkrásnější poslední
hedvábnou ručku podá.
- Já vím, že až se rozední,
vše opět zmizí! Škoda.

- Jen neodcházej, stůj, jen stůj,
a nepusť ze zajetí
ten plamen, ten si opatruj,
ať nikdy nezhasne ti.

A chudák jako omráčen,
lucernu před očima.
- Je noc, či už je bílý den,
je jaro, podzim, zima?

V lucerně tančí bludička, 
vydechnout bojí se slouha,
pokud zář padá na víčka,
v srdci se teteli touha

po kráse, která zmizí ti, 
když zhasne pohádka z mládí.
Každý z nás může si chytiti
bludičku na kapradí...


Jaroslav Seifert
Kouzelná Lucerna


Žádné komentáře:

Okomentovat

Starou Prahou...

Naši mladí, Stará Praha, svařák do ruky a pak už jen jídlo, pití a klábosení dlouho do noci... Marku, Elí, díky za pozvání. Bylo to moc fajn...